Krystalizované Já
Někdy se cítíme jako loď na rozbouřeném moři – vítr myšlenek fouká ze všech stran, vlny emocí nás zvedají a zase vrhají dolů, v dálce žádný maják. Usednout k meditaci v takovém stavu může připomínat pokus zkrotit vítr holýma rukama.
A přece právě v takových chvílích začíná nejdůležitější část vnitřní cesty – hledání pevného bodu v sobě. Ne klidu, který k nám přiletí zvenku, ale klidu, který vyrůstá uvnitř nás, krok za krokem.
V systému 21 stupňů meditace se této fázi říká krystalizované Já. Je to první z celkem tří hlavních cest, které tvoří páteř našeho kurzu. A právě jí je věnován celý první víkend.
Co je to krystalizované Já?
Možná si představíte krystal – průzračný, jasně ohraničený, pevný. Není tekutý, ani rozmazaný. Krystalizované Já není žádná metafyzická výška. Je to velmi konkrétní stav, ve kterém vím, kdo jsem, kde jsem a kam směřuji – bez ohledu na to, co se děje kolem.
Není to stav, který by trval věčně. Ale je to prostor, do kterého se můžeme znovu a znovu vracet – ať už nás zaskočí zmatek, únava nebo přetížení. Meditace nám dává nástroje, jak tento prostor najít a ukotvit.
Stavy, které cestu doprovází
První cesta není snadná. Je jako cesta lesem, kde nejdřív klopýtáte mezi kořeny, pak se prodíráte houštím, poté se vám náhle otevře mýtina – a za ní zase stoupání. Vnitřní krajina, kterou meditující na této cestě potkává, zahrnuje:
-
Rozrušení – mysl běhá jako divoký kůň, vše je příliš.
-
Otupělost, nuda – najednou není nic, jen prázdno bez smyslu.
-
Frustrace – nejsem tam, kde bych „měl být“, nic se nedaří.
-
Soustředění – objeví se první paprsek směru.
-
Pohlcení – mysl se ponoří do proudu meditace.
-
Stabilní klid – dech se zpomalí, vědomí se usadí.
-
Krystalické vědomí – jako by se vše vyčistilo a zjasnilo.
Každý z těchto stavů je přirozený a má svůj smysl. Není třeba se jimi nechat zastrašit. Nuda není selhání – je to fáze, ve které mysl odpočívá od zvyku být neustále stimulovaná. Frustrace není překážka – je to příležitost poznat svá očekávání.
Jak meditace pomáhá?
V této fázi nejde o to „zklidnit se na povel“. Je to spíš proces naslouchání. Tělu, dechu, náladě, tónu vlastní vnitřní řeči.
Pomocí dechu se navracíme ke stálosti. Pomocí jednoduché přítomnosti v těle nacházíme oporu v tom, co je skutečné právě teď.
Každé ráno, když se znovu posadíme, a každé sezení, které projdeme, zanechává v naší nervové soustavě stopu. Učíme ji, že není třeba utíkat – že můžeme zůstat a v klidu pozorovat, i když přichází neklid.
Jak to probíhá na kurzu?
Během prvního víkendového setkání projdeme tuto cestu v rytmu, který respektuje tělo i mysl. Kombinujeme vedené meditace s pohybem, tichem, prací s dechem i sdílením.
Není třeba mít předchozí zkušenost – stačí otevřenost. Každý prochází první cestou jinak. Někdo v tichu, někdo v slzách, někdo se smíchem. Vše je v pořádku.
Důležité je vědět, že neprocházíte touto krajinou sami. Skupina, prostor, vedení – to vše je součástí bezpečné nádoby, která umožní tuto cestu opravdu prožít, nikoli jen „přečkat“.
Proč je krystalizované Já základem?
Bez ukotvení nelze tvořit. Bez pevného bodu nelze ustát tlak světa ani vlastní nejistoty.
Krystalizované já není konec – ale začátek všeho dalšího.
Je jako kořen, ze kterého může růst strom – pružný, ale stabilní.
Je jako nit, která se vine skrze další meditace – a udržuje nás ve spojení se sebou, i když vše ostatní kolísá.
I poušť má pod nohama zem
První cesta je putování krajinou, kde nevidíte vždy dopředu, ale každý krok má svůj smysl. Může to být poušť, bláto, hustá mlha – ale vždycky je pod nohama zem. A právě to je ten bod: najít v sobě půdu, na které mohu stát.
A jakmile ji najdu – mohu se od ní odrazit, udělat další krok A jít dál.
